Hlas se znovu ozval a začal vyjmenovávat změny v ovládacích softwarech několika lodí a oznámení o novém typu těžící bárky, která se objevila na trhu.
Stejným způsobem Pumlič ověřil i nově dokončené dovednosti, které získal během spánku.
Nahrávání znalostí probíhalo většinou při spánku, kdy centrální počítač komunikoval bezdrátově přímo s implantáty umístěnými pod lebeční kostí. Ty byly napojené na nervovou soustavu, předávaly informace mozku a zároveň fungovaly jako jakýsi úložný disk. Datové balíky byly volně dostupné na marketu a jediná brzda, která zachraňovala vesmír před přívalem novopečených géniů, byl čas potřebný k nahrání vědomostí.
V minulosti proběhly pokusy nahrát v krátké době celé databáze znalostí o obsluze různých lodí nebo i složitých výrobních postupech, ale většinou to končilo tak, že subjekt skončil s půlmetrovou slinou v koutku a nepřítomným pohledem. Všechno ve vesmíru má svůj čas. Jedna jeho známá na to měla pořekadlo, bylo to něco o pomalém lízání zmrzliny, zbytek už si nepamatoval, ale možná se to vztahovalo k něčemu úplně jinému.
Implantáty, a později celé klony, byly po vynálezu skokových bran jedním z největších technologických posunů. Člověk se stal téměř bohem. Překonávání velkých vzdáleností přestalo být vázáno na délku lidského života, protože člověk se stal nesmrtelným. Téměř.
Každý měl své tělo zálohované klonem, který byl kopií 1:1 včetně každé synchronizované myšlenky. Klon byl automaticky aktivován, pokud původní tělo nebylo schopné použití.
U prvních generací se stávalo, že člověk nezvládl psychicky pohled na své mrtvé tělo a u slabších jedinců přišel infarkt, který se opakoval ihned po aktivaci nového klona.
Těla neumírala ani stářím, mnohem častěji byla rozmetána blastery nebo jinou zbraní někde ve vesmíru. Smrt nebyla konec. Teprve skartace uloženého vědomí v centrální databázi vás odevzdala Cháronovi. Sahali po ní ti, kdo už tu byli hodně dlouho a život takový, jaký byl, pro ně neměl smysl, nebo ti, co ztráceli své jmění rychleji, než byli ochotní zvládnout. Nesmrtelnost nebyla pro každého.
Další změnou bylo, že tradiční pohřebnictví přestalo dávat smysl. Bylo to jako zakopávat staré kalhoty. Ne že by bylo mrtvol málo, našlo se i dost jedinců, kteří si dělali soukromé sbírky a obchodovali s nimi. Na marketu se daly najít nabídky na celé kontejnery takového obsahu. Pumlič se ani nepokoušel zjistit, k čemu to kdo potřeboval.
Vzpomněl si na včerejší události a podíval se směrem ke vchodu do vedlejší koje, odkud koukala nehybná ženská noha. I na tu dálku byl vidět jasně rudý lak na nehtech a část tetování směřující k pevnému zadku.
V místnosti ležela exotická tanečnice, android určený pro sexuální účely. Tento kus byl ještě v záruce. Při představě, že bude řešit reklamaci, se mu objevil úsměv na tváři. Určitě padne otázka, zda byl android využíván podle návodu, ale možná to zkusí uhrát na to, že zařízení něco špatného spolklo. V dávné minulosti prý existovaly i nafukovací verze, ale ten, kdo mu to říkal, si z něj nejspíš dělal legraci.
Po marném hledání původního obalu Pumlič naložil tanečnici do malého secure kontejneru, který se mu podařilo zavřít teprve se zvukem praskající holení kosti.
Kontejner odešle, až bude někde poblíž většího trade hubu.
Byl čas se hnout a vydělat nějaké ISK, protože být Alpha už dávno neznamenalo být na vrcholu potravního řetězce. Přesedl do nákladní lodě, naložil zboží na prodej, přihodil kontejner s tanečnicí, zapnul komunikační kanál korporace a po zadání souřadnic vyrazil směrem k Jitě.